Adam Ondra, aneb kompenzace chybného držení těla jeho robustností

francouzská verze

Být nejlepším neznamená být při svém největším potenciálu. Tělo Adama Ondry má několik nerovnováh a asymetrií, včetně tzv. „plochých chodidel v pronaci“, jak si můžeme všimnout ve videu „Road to Tokyo #38 – What is the best body type for Climbing“, kde je v šortkách, bez košile a naboso. Nerovnováha při lezení zvýrazňuje robustnost těla, tj. schopnost těla provádět akci, i když více biomechanických zdrojů není při jejich největším možném potenciálu, nebo jsou dokonce na škodu.

Obr.1 Statika chodidel Adama Ondry

Možná si říkáte, že mu to nebrání v tom, být v současné době jedním z nejlepších horolezců na světě, tak proč se obtěžovat? Sice je zřejmé, že lezení je, jako každá sportovní disciplína, multifaktoriální, zůstává však pravdou, že pevnost těla závisí i na jeho nejslabších částech, stejně jako pevnost řetězu závisí na jeho nejslabším článku*. Nohy v pronaci přímo ovlivňují schopnost vydržet v určitých úchytech a provádět určité kroky tím, že se zvýší potřeby na energii a riziko ztráty přilnavosti. Pamatujte, že všechny biomechanické zásoby mají svůj význam, a mají dopad na rozsah našich technických a postojových možností.

Plochá chodidla

Adam Ondra má výraznější nedostatek na pravém chodidlu, který má plochý vnitřní oblouk a kotník vytočený dovnitř (obr. 1). Pokud bychom měli posoudit jeho nerovnováhu na stupnici od 0 do 10, kde 10 by byla kloubní mez a 0 optimální rovnováha, byla by kolem 8. Pravá noha, na kterou se zaměřujeme, je orientovaná směrem ven vzhledem k dolní končetině (obr. 2), tj. převrácená, a přední část chodidla je ve vnější rotaci vzhledem ke zbytku končetiny (obr. 3).

Obr.2 Orientace pravé nohy Adama Ondry při zatížení

Všimněme si, že se zajímáme o dva základní pohyby při lezení, inverzní/everzní pohyb nohy vzhledem ke zbytku končetiny, který umožňuje orientaci nohy vzhledem k ní, a rotační pohyb přední části nohy, který umožňuje naklonění předního oblouku nezávisle na zbytku nohy. Dva pohyby ze dvou odlišných kloubů, dolního zánártního a ohybové kloubové linie (IAT). Současná svalovina chodidla Adama Ondry mu neumožňuje udržovat ji v bodě rovnováhy a kontrolovat sklon předního oblouku, čímž ho zbavuje celé oblasti těžiště, což ho nutí kompenzovat tento nedostatek změnami polohy jeho končetiny. Při zatížení tak nemůže současně udržovat přední oblouk vodorovně a nohu v ose (obr. 3).

Obr. 3 Ovládání a nedostatečné ovládání sklonu přední části chodidla

Naopak, když je noha plně funkční, může horolezec podle potřeby vykonat a udržet jakoukoli orientaci chodidla a jakýkoli sklon předních nohou (obr. 4).

Obr. 4 Biomechanika správně fungující nohy

Ovládání a udržování chodidla při zatížení orientace chodidla a sklonu přední části nohy určují rozsah možností (kombinací pohybů a držení těla).

Informace navíc – Všimněte si, že když stojíme na rovné ploše, a to bez jakýchkoliv nedostatků držení těla, platí, že čím více je noha v everzi, tím více je přední část nohy ve vnější rotaci (odkroucení); a naopak, čím více je noha v inverzi, tím více je přední část chodidla ve vnitřní rotaci (kroucení).

Otevřete nové možnosti

Přilnavost závisí na poloze našeho těla vzhledem k úchytu a naše poloha závisí na správném provedení orientace chodidla a sklonu předního oblouku na úchytu. Náš manévrovací schopnosti a obtížnost tedy závisí na naší schopnosti nejlépe upravit orientaci naší nohy na úchytu. Když je lezecká bota v sevření na malém úchytu, každá změna orientace chodidla vyžaduje reorganizaci těla, aby se udržela rovnováha, a každá změna organizace těla vyžaduje optimální kontrolu různých kloubů, které řídí orientaci a tvar plosky nohy, aby nedošlo ke ztrátě přilnavosti. Abyste toho dosáhli, musíte mít správné držení nohy, to znamená, že musíte být schopni udržet jakoukoli orientaci a sklon (obr. 4). To neplatí pro chodidla v pronaci, jejichž celá plocha není přístupná při opírání, čímž jsou omezeny možnosti horolezce a dochází ke kompenzaci stočením kolena dovnitř.

Schopnost udržet těžiště těla v rovnovážné poloze závisí na následujících parametrech (nejde o kompletní výčet):

  • Ovládání sklonu přední části chodidla.
  • Ovládání orientace chodidla.
  • Vyváženém zapojení stabilizujících svalů nohy (zadních holenních a dlouhých lýtkových).

Nedostatek jednoho nebo více těchto parametrů vede ke kaskádě kompenzačních pohybů (1. vnější rotace předních nohou, 2. sklon paty, 3. vnitřní rotace končetiny, 4. otočení kolene dovnitř…), které mění organizaci končetiny a omezují možnosti pohybu pronátorského horolezce (obr. 5).

Obr. 5 Kompenzační pohyby
Unclimbed project

Zatímco Adam Ondra zkouší ”Unclimbed project”, cestu 9b, v Canmore v Kanadě (video Age of Ondra část III), stěží se mu podaří překročit Crux cesty, ve které musí držet malý úchyt, který je po jeho pravici a na úrovni jeho hlavy, na který se po provedení nohy/ruky dostane. V dalším pohybu musí přenést veškeré těžiště, aniž by odlepil chodidlo, aby se dostal do téměř vodorovné polohy, a umístil prsty levé ruky na malý úchyt, než se narovná, a dosáhl tak pravou rukou na úchyt umístěný nad ním svisle. Aby zvládl tento Crux, i přes slabosti svalstva pravé nohy nemá jinou možnost než co nejvíce stočit koleno dovnitř tak, že ho přitlačí ke zdi, aby vykompenzoval everzi nohy a vnější rotaci přední časti chodidla. Poté se nabízí pouze extrémně obtížný pohyb, který toleruje velmi malé chyby. To vede k selhání cesty několik dní v řadě, dokud nenajde sled pohybů a postojů, které mu jeho technika dovolí.

Zlepšením kontroly orientace chodidla a sklonu předního oblouku zvýšíme škálu možností, které máme k dispozici.

Informace navíc – Když je noha v everzi a narovnaná, jediným způsobem, jakým umístit přední oblouk vodorovně a zatížit první sloupec, je naklonit nohu dovnitř, pokud to stěna umožňuje. Čím více však nakloníme nohu, tím více riskujeme přesměrování těžiště směrem ven (obr. 6). Taková kompenzace není nutná při správném postupu, kdy je možné udržet jak nohu v ose, tak končetinu ve svislé poloze a zatížit první sloupec.

Obr. 6 Úprava držení nohy
Vytvořte správně fungující nohu

V dalším článku si vysvětlíme, jak vyvinout správně fungující nohu pro lezení. První pokus, který vám doporučujeme otestovat, je následující: jste schopni oddělit přední část od zadní části chodidla? To znamená úmyslně ovládat sklon předního oblouku vaší nohy nezávisle na zbytku vaší nohy, jak je uvedeno v níže uvedeném videu. Pokud ano, je to dobrý začátek!

Co si pamatovat
  • Být nejlepším neznamená být při svém nejvyšším potenciálu. Náš potenciál by neměl být posuzován ve vztahu k ostatním, ale ve vztahu k sobě, jinak se omezujeme.
  • Zlepšením ovládání orientace chodidla a sklonu předního oblouku zvyšujeme škálu možností, které máme k dispozici.
  • Noha se musí učit a udržovat.
Jděte ještě dál